MyB.cz – MyBlog

Asi protože mi v poslední knize chyběla samostatná kapitola věnovaná Marii Terezii, zaujala mou pozornost kniha Její Veličenstvo Marie Terezie, kterou v roce 1987 napsala Jana Janusová a Otakar Káňa.

Na necelých dvou stech stranách je popsán „celý“ život této slavné panovnice. Zachyceno je zde její mládí, a tedy i období, kdy měl otec Marie Terezie Karel VI. starosti s tzv. Pragmatickou sankcí. Pak již následuje období vlády a starosti samotné Marie Terezie.

Dostatek prostoru je věnován častému válčení s Pruskem, ať už šlo o válku o Rakouské dědictví či o Sedmiletou válku. Oné válčení vyprázdnilo císařskou pokladnu a tak bylo nutné zahájit v zemi řadu již proslulých reforem, i na ty je v této knize pamatováno.

Dozvíme se také několik zajímavostí o životě Josefa II., tehdejší šlechty, vlivných rádců Marie Terezie, úspěšných či méně úspěšných generálů a vojevůdců i obyčejného lidu – sedláků. Můžeme si také udělat základní představu o těžkém životě Pražanů v době okupování Prahy francouzskou armádou, kdy jsou zde porovnávány ceny základních potravin v roce 1738 a pak následně v roce 1742. To vše je doplněno poměrně bohatou obrazovou přílohou.

Stavělo se i ve městě. V roce 1777 z podnětu iluminačního ředitele Sonnenfelse byly ve všech ulicích instalovány ve vzdálenosti šesti kroků olejové lampy. Těchto 3445 svítilen denně rozsvěcovaly, čistily a zhasínaly zvláštní k tomu povolané osoby. Vídeň se tak stala prvním městem Evropy se stálým osvětlením ulic.

…

Josef II. se netajil tím, jak si cení pruského krále jako vladaře a jako slavného vojevůdce. Fridrich zase obdivoval umění některých rakouských generálů. Nejlépe to dokládají jeho slova, jež pronesl k Laudonovi při hostině. Laudon usedl totiž ke stolu naproti Fridrichovi a ten ho vyzval: „Ke mně, ke mně! Vidím Vás raději vedle sebe než proti sobě.“